Rostlinná buňka

• je to eukaryotická buňka=je mnohem složitější než prokaryotická buňka, má spoustu organel (kompartmentů)
• tvoří rostlinná těla (rostliny)
• velikost 10-100 mikrometrů

Stavba rostlinné buňky

• buněčná stěna
  • hlavní složkou je celulóza (proto býložravci tak dlouho tráví potravu), dále obsahuje bílkoviny, hemicelulózu a pektiny
  • je na povrchu buňky a zajišťuje její pravidelný tvar
  • je propustná (permeabilní)
  • vytváří ji celulózové mikrofibrily (vlákna až o síle betonu)
  • funkce: je propustná, poskytuje mechanickou pevnost a udržuje tvar buňky
  • symplast=navzájem propojené protoplasty, propojený protoplazmatický celek
  • apoplast=mezibuněčné prostory
  • inkrustace=ukládání anorganických látek do buněčné stěny (vápník, oxid křemičitý) – křehkost
  • impregnace=ukládání organických látek do buněčné stěny, např. lignifikace (dřevnatění) nebo kutinizace (kutin na krovkách některých živočichů – kutikula)
  • dělí se na tři části:
    • primární stěna – u rostoucích vyvíjejících se buněk, zajišťuje růst buňky směrem ven=intususcepce (zvětšují se), je to síť mikrofibrií, je pružná
    • sekundární stěna – u nerostoucích buněk, roste dovnitř a to tak, že tloustne a postupně stlačuje obsah buňky, až buňka úplně zahyne=apozice, mikrofibrie jsou zde ve svazcích
    • střední lamela – je místo styku sousedních buněk, takže je to vlastně soubor spojených buněk, mezi kterými jsou plazmodezmy (tj kanálky pro výměnu látek) a tečky (tj ztenčeniny), v místě plazmodezmů nedochází k výměně látek, obsahuje tmel („lepidlo“ mezi buňkami)
• (cyto)plazmatická membrána
  • dvojitá vrstva fosfolipidů
  • polotekutá – fluidní, plazmatická
  • polopropustná (semipermeabilní) – malé molekuly se dovnitř dostanou díky pohybu membrány, velké molekuly k tomu, aby se dostaly dovnitř, potřebují dodat energii
  • jsou do ní vmezeřené bílkoviny (tj nosiče látek), glykolipidy a glykoproteiny
  • probíhají zde metabolické děje
• cytoplazma
  • je to tekutá, polotekutá až granulózní směs koloidních a krystaloidních roztoků, mění svoji konzistenci (mladá buňka se dost hýbe, takže cytoplazma je tekutá, když je buňka starší a tolik se nepohybuje, cytoplazma je tužší, tekutá cytoplazma se nazývá hyaloplazma, granulózní cytoplazma se nazývá granuloplazma)
  • lehce kyselá (ph 6,8 – 7)
  • probíhá zde pohyb organel, výměna látek a biochemické pochody (tj např anaerobní glykolýza)
  • je to síť mikrotubulů (cytoskelet – buněčná kostra)
• jádro, jadérko (nukleus, nucleolus)
  • největší organela, měla by ležet uprostřed buňky
  • má genetickou funkci (replikace) a metabolickou funkci (anabolické procesy – např syntéza RNA)
  • obsahuje na povrchu dvojitou biomembránu (karyolema), která obsahuje póry (otvůrky), kterými prochází látky zevnitř do cytoplazmy, mezi biomembránami je perinukleární prostor
  • uvnitř je jaderná šťáva (karyoplazma)
  • obsahuje kyseliny RNA
  • jádro může obsahovat jadérko (to obsahuje RNA)
  • DNA: je vždy uložena v jádře, je v ní uložena genetická informace a geny (je to hlavní genetická informace), je to pravotočivá dvojitá šroubovice, která obsahuje 4 organické báze, které dvě vlákna této dvoušroubovice spojují dohromady (adenin, thymin, guanin, cytosin), přičemž platí, že adenin se páruje s thyminem (dvojná vazba, dvě vlákna) a guanin se páruje s cytosinem (trojná vazba, tři vlákna), potom obsahuje pětiuhlíkatý cukr (deoxiribózu) a zbytek kyseliny trihydrogenfosforečné, slučuje se s bílkovinami (histony), které dohromady vytváří nukleozóm, po spojení 8 molekul histonů s DNA vzniká chromatozóm (to už je souvislé vlákno, ze kterého při dělení vznikají chromozomy, které jsou nosiči genetické informace a mají klíčovou roli při dělení – rozmnožování buněk)
  • kolem jádra je tzv endoplazmatické retikulum (ER), které je vlastně soustavou vzájemně pospojených váčků okolo jádra, dělí se na dvě skupiny:
    • drsné retikulum – na povrchu váčků jsou jakoby malé kuličky – to jsou ribozomy, ve kterých probíhá syntéza – tvorba bílkovin (ribozomy se samozřejmě vyskytují i samostatně v cytoplazmě)
    • hladké retikulum – váčky nemají ribozomy, probíhá zde syntéza cukrů (sacharidů) a tuků (lipidů)
  • v blízkosti ER je Golgiho aparát (GA), to je soustava plochých váčků („cisteren“), které jsou buďto pospojované nebo samostatné a probíhá zde další úprava látek (tvorba složitých cukrů,…), látky k úpravě přichází z ER => všechno na sebe navazuje
• vakuoly
  • jsou typické pro rostlinné buňky, v živočišné buňce je nenajdeme
  • je to jednoduchá membrána (tonoplast)
  • nová buňka (po dělení) má hodně malých vakuol, ale čím je starší, tím méně vakuol má (postupně se spojují do větších vakuol) – díky vakuolám můžeme zjistit stáří buňky
  • slouží jako zásobárna vody, zásobních látek, odpadních látek, toxických látek, anorganických látek (vápník, šťavelan) nebo enzymů
  • osmoregulační fce – stažitelná
  • potravní fce – trávicí vakuoly
  • obsahuje barviva (antokyany), které určují barvu květů (pokud je ve vakuole kyselé prostředí, květy se barví dočervena, pokud je prostředí zásadité, květy se barví domodra a pokud je prostředí neutrální, květy jsou zbarveny bíle nebo žlutě)
• cytozómy
  • jsou to váčky vzniklé odškrcením z GA nebo ER
  • tvarem a velikostí jsou podobé lyzozomům
  • obsahují určité typy enzymů
  • peroxizómy (mikrotělíska) – obsahují peroxidázy, odbourávají peroxid vodíku a účastní se fotorespirace
• cytoskelet
  • soustava vláknitých bílkovinných útvarů
  • mikrotubuly – duté trubičky tvořené tubulinem
  • mikrofilamenta – dvojité řetízky tvořené aktinem nebo myozinem
  • odbouráváním či přidáváním jednotek se mění jejich délka, tím je umožněn pohyb organel nebo změna tvaru buňky
  • fce: opora buňky, pohyb organel, transport látek v buňce, stavební fce (tvoří některé orgány, např. děl. vřeténko, centriola)
• plastidy
  • jen u rostlinných buněk
  • semiautonomní organely (polosamostatné), obsahují vlastní DNA a vlastní ribozomy
  • 1. bezbarvé (leukoplasty) – v heterotrofních pletivech (kořen), nefotosyntetizují, ukládání zásobních látek, např. amyloplasty, proteinoplasty, elaioplasty
  • 2. barevné – s různými pigmenty:
    • chloroplasty – fotosyntetizují, zelené, obsahují chlorofyl, v buňkách zelených rostlin a řas
    • rodoplasty – fotosyntetizují, červené, buňky ruduch
    • feoplasty – fotosyntetizují, hnědé, v buňkách hnědých řas
    • chromoplasty – nefotosyntetizují, barvy žluté, oranžové, červené, v buňkách květin, plodů, kořenů (karoten, lykopen, violaxantin), vznikají také z chloroplastů rozkladem chlorofylu (žloutnutí listů)
• mitochondrie
  • polosamostatné organely
  • dvojitá biomembrána
  • vlastní DNA a ribozomy
  • velikost 0,1-10 mm
  • v buňkách různý počet
  • dýchací a energetické centrum buňky, probíhá zde oxidace (okysličování) a fosforizace základních živin, tímto se získá energie pro buňku, ta je ukládána do vazeb ATP (adenosintrifosfát), postupné odbourávání glukózy, při tom se postupně uvolňuje energie
    a výsledkem je ATP, voda a oxid uhličitý
  • uvnitř je hmota matrix (jsou v něm uloženy enzymy cyklu kyseliny citronové neboli Krebsova cyklu), mezi hmotou vnitřní přepážky – kristy
• ribozomy
  • malé kulaté útvary, velikost 15-35 nm
  • mají malou a velkou podjednotku, které se mohou rozpojit a zase spojit při tvorbě bílkovin
  • obsahují bílkoviny a rRNA (ta se tvoří v jadérku)
  • v buňkách je jich od několika set do několika desítek tisíc
  • probíhá zde translace-tvorba bílkovin

zpět do obsahu