Vegetativní orgány
Kořen-radix
- heterotrofní orgán-je závislý na jiném orgánu, …
- je nedělený a nečlánkovaný
- zajišťuje, že je rostlina pozitivně gravitropická (tj roste po směru gravitace) díky statocytům (přesun škrobových zrnek v jádrech těchto buněk), výjimkou je orchidej (má parazitující kořen)
- rostlina z něj vyrůstá
- podzemní orgán
- nemá listy
- funkce:
- absorpční (vstřebávací)-maximálně vstřebává živiny (vodu, minerální látky apod.), díky tomu kořen mohutní a má postranní kořeny a kořenové vlásky
- upevňuje, zakotvuje rostlinu v půdě
- zásobní (např škrob), např mrkev a další kořenová zelenina
- syntetická (tvorba látek, např. aminokyseliny, enzymy, hormony nebo u jedovatých rostlin alkaloidy)
- využití v průmyslu (masti, potrav. průmysl-kořen pampelišky je náhražka kávy, řepa cukrovka)
- kořenové čističky (i v CHKO)
- je založen v semeni
- rozdíl mezi adventivními a postranními kořeny: adventivní kořeny se přichytávají k zemině, vyrůstají z jiných částí rostliny než z hlavního kořene nebo větvený trs, postranní kořeny vyrůstají z hlavního kořene
- jako první vyrůstá malý kořínek, který pak vyrůstá do velkého kořene, který má postranní kořeny, kořenové vlásky,… (tj kořenový systém)
- je jiný u jednoděložných a dvouděložných rostlin:
- jednoděložné rostliny-homorhizie (hlavní kořen zastavuje růst, funkci přebírají adventivní kořeny – svazčité rostliny, např obilí a trávy)
- dvouděložné rostliny-allorhizie (velký hlavní kořen, ze kterého vyrůstají postranní kořeny, např kořenová zelenina a dřeviny)
- každý kořen má čepičku (calyptru), je tam proto, aby usnadnila průchod kořenu půdou (je tam apikální meristém-je v hrotu, z toho se vyvíjí další části kořene) a chrání apikální meristém, je na povrchu slizká, a to jí usnadňuje průchod suchou půdou, životnost buněk v čepičce je asi 5 dní, pak prasknou a stane se z nich sliz
- pokožka kořene se nazývá rhidozermis-má absorpční a ochrannou funkci
- pod rhizodermis je primární kůra-slouží k výměně látek, zpevnění a uchování látek, dělí se na exodermis (vnější strana primární kůry, je jednovrstevná-kruhový tvar seskládaný z jedné vrstvy buněk, slouží k nahrazení odumřelých buněk, buňky často korkovatí-tvrdnou-kvůli opoře a ochraně), mezodermis (pod exodermis, je široká, slouží k uchovávání látek), endodermis (je až u středu, má jen jednu vrstvu buněk, slouží k utvoření hranice mezi cévními svazky a dalšími částmi kořene, nepropouští do cévních svazků škodliviny a zabraňuje úniku potřebných látek z cévních svazků-ochrana)
- ve středu je střední válec (skládá se z cévních svazků, je ohraničen endodermis, pod endodermis je vrstva parenchymatických buněk-pericykl-vytváří se v něm zevnitř postranní kořeny), ve středu je floémová část (asimilační proud) a xylémová část (transpirační proud)
- kambium-druhotné dělivé pletivo, vzniká z prekambia, kořen pak druhotně tloustne (opora) a zvětšuje se vnitřek i vnějšek-i cévní svazky, i kořen
- kořenové vlásky (trichomy) slouží k příjmu živin
- přeměny kořene
- jmelí-parazitickými kořeny se vsune do rostliny (stromu) a čerpá z ní živiny
- bulva-celer, řepa
- kořenové hlízy-orsej, jiřiny
- vzdušné kořeny-orchidej
- příchytné kořeny-břečťan
Stonek
- nadzemní orgán, ale může mít i oddenky (brambory)
- nese listy, pupeny a reprodukční orgány (květy, plody)
- je článkovaný a dělený-nody (uzliny, kolénka) a internodia (články)
- prýt (stonek s listy)
- funkce stonku
- spojuje kořenový systém a listy (dobře vyvinutá vodivá a mechanická pletiva)
- zajišťuje optimální polohu pro listy a květy
- může převzít fotosyntetickou funkci listů
- primární stavba stonku (primární stonek je vždy zelený):
- epidermis (ochrana stonku, vyztužuje a brání ho)
- primární kůra (nejvyšší vrstva hypodermis obsahuje pletivo kolenchym nebo sklerenchym –výztuha, pod ní je mezodermis – pletivo parenchym, má zásobní funkci – ameloblasty – škrob, pod ní je endodermis (škrobová pochva, která chrání střední válec)
- střední válec (obsahuje pericykl, je zde pletivo parenchym) s cévními svazky
- uvnitř stonku je dřeň
- sekundární stavba stonku
- u rostlin, které druhotně tloustnou (činností kambia vznikají vrstvy dřeva a lýka, jako u kořene, nahosemenné rostliny a většina dvouděložných rostlin)
- původní samostatné cévní svazky vytváří souvislou vrstvu dřeva a lýka
- činností felogénu (druhotný meristém způsobující tloustnutí rostlin) se vytváří vrstva korkového pletiva (nahrazuje položku u stromů, stromy mají i dřeňové paprsky, které zajišťují jeho výživu)
- typy stonků
- dřevnaté (dřeviny)-stromy, keře, polokeře (část stonku je bylinná, část dřevnatá)
- dužnaté (byliny)-lodyha (dužnatý stonek s listy), stvol (dužnatý stonek, listy tvoří přízemní růžici), stéblo (dužnatý stonek, nody a internodia)
- různé tvary: válcovitý, čtyřhranný, trojhranný
- plazivé lodyhy (pryskyřník plazivý, mochna)
- pupeny-jsou to základy budoucích orgánů, většinou jsou kryté šupinami, rozdílné u jednotlivých druhů rostlin, dělíme na vrcholové a úžlabní/postranní pupeny
- větvení stonku: vidličnaté, postranní (hroznovité-jehličnany, vrcholičnaté-ovocné stromy)
- modifikace stonku:
- brachyblast (krátká postranní větvička, ze které vyrůstá jehličí-modřín, opak makroblast-normální větvička),
- zásobní funkci mají oddenky, oddenkové hlízy, stonkové hlízy (ukládají se tam živiny-brambory)
- stonkové hlízy (kedlubna)
- rozmnožovací funkci mají výběžky (šlahouny)
- přichycení umožňují stonkové úponky
- trny
- význam stonku-dřevní hmota (nábytkářský, papírenský, stavební průmysl) a potravinářský průmysl (borka=kůra skořice, …), textilní průmysl (konopí, len, …)
List (fylom)
- postranní, obvykle zelený orgán omezeného růstu a trvání
- základ pupen = listová vernace
- omezený růst a trvání
- nejprve roste vrchol, potom okraje, vodivá pletiva (žilnatinou), růst vmezeřený
- je místem významných fyziologických procesů (funkce: fotosyntéza, transpirace, výměna plynů, gutace)
- opad listů po vegetačním období, některé listy přetrvávají po více vegetačních obdobích (např jehličnany)
- největší listy má viktorie amazonská
- kaktus má listy přeměněné na ostny, které zajišťují uchovávání vody
- typy listů = listové formace –
- dělohy: již v zárodku semene, výživa, počet děloh se dá poznat podle toho, jak rostlina vypadá (jednoděložné r. 1 děloha, dvouděložné r. 2 dělohy, nahosemenné rostliny 1–18 děloh)
- šupiny = kataphylla: nejčastěji nezelené, na bázi stonku, oddencích, postranních větvích, pupenové šupiny, lupenité listy = folia mají asimilační funkci (heterofylie = různolistost – břečťan)
- listeny: listové útvary, v jejichž úžlabí vyrůstají květy nebo větve, mohou se sdružovat a vytvářet zákrov nebo obal – chrání rostlinu (např. květenství)
- listence: drobné listeny na květní stopce
- vnější a vnější stavba listu
- stavba listu
- monofaciální (jednolícní) list – rozlišená horní a spodní strana listu (spodní strana světlejší, např cibule)
- bifaciální (dvoulícní) list – obě strany listu stejně barevné (dvouděložné a některé jednoděložné rostliny)
- žilnatina – soubor cévních svazků, dělení:
- čepel
- dělení listů podle utváření čepele: jednoduché (celistvé, dělené) a složené (zpeřené, dlanitě složené)
- dělení listů podle okraje čepele:
- dělení listů podle postavení na stonku
- dělení listů podle přisedání na stonek
- metamorfózy listů
- cibule (sněženky – jedna, tulipán – více)
- listové trny (kaktus – celé listy, pcháč – listové zoubky, vrcholy listů, akát – palisty)
- dužnaté listy (sukulenty)
- listové úponky
- listy masožravých rostlin (láčkovka, rosnatka)
- měchýřky (bublinatka)
- kořenové listy (mají funkci kořenů, např nepukalka)
zpět do obsahu