Rostlinná buňka
- je to eukaryotická buňka=je mnohem složitější než prokaryotická buňka, má spoustu organel (kompartmentů)
- tvoří rostlinná těla (rostliny)
- velikost 10-100 mikrometrů
Stavba rostlinné buňky
- buněčná stěna
- hlavní složkou je celulóza (proto býložravci tak dlouho tráví potravu), dále obsahuje bílkoviny, hemicelulózu a pektiny
- je na povrchu buňky a zajišťuje její pravidelný tvar
- je propustná (permeabilní)
- vytváří ji celulózové mikrofibrily (vlákna až o síle betonu)
- funkce: je propustná, poskytuje mechanickou pevnost a udržuje tvar buňky
- symplast=navzájem propojené protoplasty, propojený protoplazmatický celek
- apoplast=mezibuněčné prostory
- inkrustace=ukládání anorganických látek do buněčné stěny (vápník, oxid křemičitý) – křehkost
- impregnace=ukládání organických látek do buněčné stěny, např. lignifikace (dřevnatění) nebo kutinizace (kutin na krovkách některých živočichů – kutikula)
- dělí se na tři části:
- primární stěna – u rostoucích vyvíjejících se buněk, zajišťuje růst buňky směrem ven=intususcepce (zvětšují se), je to síť mikrofibrií, je pružná
- sekundární stěna – u nerostoucích buněk, roste dovnitř a to tak, že tloustne a postupně stlačuje obsah buňky, až buňka úplně zahyne=apozice, mikrofibrie jsou zde ve svazcích
- střední lamela – je místo styku sousedních buněk, takže je to vlastně soubor spojených buněk, mezi kterými jsou plazmodezmy (tj kanálky pro výměnu látek) a tečky (tj ztenčeniny), v místě plazmodezmů nedochází k výměně látek, obsahuje tmel („lepidlo“ mezi buňkami)
- (cyto)plazmatická membrána
- dvojitá vrstva fosfolipidů
- polotekutá – fluidní, plazmatická
- polopropustná (semipermeabilní) – malé molekuly se dovnitř dostanou díky pohybu membrány, velké molekuly k tomu, aby se dostaly dovnitř, potřebují dodat energii
- jsou do ní vmezeřené bílkoviny (tj nosiče látek), glykolipidy a glykoproteiny
- probíhají zde metabolické děje
- cytoplazma
- je to tekutá, polotekutá až granulózní směs koloidních a krystaloidních roztoků, mění svoji konzistenci (mladá buňka se dost hýbe, takže cytoplazma je tekutá, když je buňka starší a tolik se nepohybuje, cytoplazma je tužší, tekutá cytoplazma se nazývá hyaloplazma, granulózní cytoplazma se nazývá granuloplazma)
- lehce kyselá (ph 6,8 – 7)
- probíhá zde pohyb organel, výměna látek a biochemické pochody (tj např anaerobní glykolýza)
- je to síť mikrotubulů (cytoskelet – buněčná kostra)
- jádro, jadérko (nukleus, nucleolus)
- největší organela, měla by ležet uprostřed buňky
- má genetickou funkci (replikace) a metabolickou funkci (anabolické procesy – např syntéza RNA)
- obsahuje na povrchu dvojitou biomembránu (karyolema), která obsahuje póry (otvůrky), kterými prochází látky zevnitř do cytoplazmy, mezi biomembránami je perinukleární prostor
- uvnitř je jaderná šťáva (karyoplazma)
- obsahuje kyseliny RNA
- jádro může obsahovat jadérko (to obsahuje RNA)
- DNA: je vždy uložena v jádře, je v ní uložena genetická informace a geny (je to hlavní genetická informace), je to pravotočivá dvojitá šroubovice, která obsahuje 4 organické báze, které dvě vlákna této dvoušroubovice spojují dohromady (adenin, thymin, guanin, cytosin), přičemž platí, že adenin se páruje s thyminem (dvojná vazba, dvě vlákna) a guanin se páruje s cytosinem (trojná vazba, tři vlákna), potom obsahuje pětiuhlíkatý cukr (deoxiribózu) a zbytek kyseliny trihydrogenfosforečné, slučuje se s bílkovinami (histony), které dohromady vytváří nukleozóm, po spojení 8 molekul histonů s DNA vzniká chromatozóm (to už je souvislé vlákno, ze kterého při dělení vznikají chromozomy, které jsou nosiči genetické informace a mají klíčovou roli při dělení – rozmnožování buněk)
- kolem jádra je tzv endoplazmatické retikulum (ER), které je vlastně soustavou vzájemně pospojených váčků okolo jádra, dělí se na dvě skupiny:
- drsné retikulum – na povrchu váčků jsou jakoby malé kuličky – to jsou ribozomy, ve kterých probíhá syntéza – tvorba bílkovin (ribozomy se samozřejmě vyskytují i samostatně v cytoplazmě)
- hladké retikulum – váčky nemají ribozomy, probíhá zde syntéza cukrů (sacharidů) a tuků (lipidů)
- v blízkosti ER je Golgiho aparát (GA), to je soustava plochých váčků („cisteren“), které jsou buďto pospojované nebo samostatné a probíhá zde další úprava látek (tvorba složitých cukrů,…), látky k úpravě přichází z ER => všechno na sebe navazuje
- vakuoly
- jsou typické pro rostlinné buňky, v živočišné buňce je nenajdeme
- je to jednoduchá membrána (tonoplast)
- nová buňka (po dělení) má hodně malých vakuol, ale čím je starší, tím méně vakuol má (postupně se spojují do větších vakuol) – díky vakuolám můžeme zjistit stáří buňky
- slouží jako zásobárna vody, zásobních látek, odpadních látek, toxických látek, anorganických látek (vápník, šťavelan) nebo enzymů
- osmoregulační fce – stažitelná
- potravní fce – trávicí vakuoly
- obsahuje barviva (antokyany), které určují barvu květů (pokud je ve vakuole kyselé prostředí, květy se barví dočervena, pokud je prostředí zásadité, květy se barví domodra a pokud je prostředí neutrální, květy jsou zbarveny bíle nebo žlutě)
- cytozómy
- jsou to váčky vzniklé odškrcením z GA nebo ER
- tvarem a velikostí jsou podobé lyzozomům
- obsahují určité typy enzymů
- peroxizómy (mikrotělíska) – obsahují peroxidázy, odbourávají peroxid vodíku a účastní se fotorespirace
- cytoskelet
- soustava vláknitých bílkovinných útvarů
- mikrotubuly – duté trubičky tvořené tubulinem
- mikrofilamenta – dvojité řetízky tvořené aktinem nebo myozinem
- odbouráváním či přidáváním jednotek se mění jejich délka, tím je umožněn pohyb organel nebo změna tvaru buňky
- fce: opora buňky, pohyb organel, transport látek v buňce, stavební fce (tvoří některé orgány, např. děl. vřeténko, centriola)
- plastidy
- jen u rostlinných buněk
- semiautonomní organely (polosamostatné), obsahují vlastní DNA a vlastní ribozomy
- 1. bezbarvé (leukoplasty) – v heterotrofních pletivech (kořen), nefotosyntetizují, ukládání zásobních látek, např. amyloplasty, proteinoplasty, elaioplasty
- 2. barevné – s různými pigmenty:
- chloroplasty – fotosyntetizují, zelené, obsahují chlorofyl, v buňkách zelených rostlin a řas
- rodoplasty – fotosyntetizují, červené, buňky ruduch
- feoplasty – fotosyntetizují, hnědé, v buňkách hnědých řas
- chromoplasty – nefotosyntetizují, barvy žluté, oranžové, červené, v buňkách květin, plodů, kořenů (karoten, lykopen, violaxantin), vznikají také z chloroplastů rozkladem chlorofylu (žloutnutí listů)
- mitochondrie
- polosamostatné organely
- dvojitá biomembrána
- vlastní DNA a ribozomy
- velikost 0,1-10 mm
- v buňkách různý počet
- dýchací a energetické centrum buňky, probíhá zde oxidace (okysličování) a fosforizace základních živin, tímto se získá energie pro buňku, ta je ukládána do vazeb ATP (adenosintrifosfát), postupné odbourávání glukózy, při tom se postupně uvolňuje energie
a výsledkem je ATP, voda a oxid uhličitý - uvnitř je hmota matrix (jsou v něm uloženy enzymy cyklu kyseliny citronové neboli Krebsova cyklu), mezi hmotou vnitřní přepážky – kristy
- ribozomy
- malé kulaté útvary, velikost 15-35 nm
- mají malou a velkou podjednotku, které se mohou rozpojit a zase spojit při tvorbě bílkovin
- obsahují bílkoviny a rRNA (ta se tvoří v jadérku)
- v buňkách je jich od několika set do několika desítek tisíc
- probíhá zde translace-tvorba bílkovin
Rostlinná buňka